MVDr. Roman Musálek

- ortopedie

Na fakultě Veterinární hygieny a ekologie v Brně absolvoval v roce 2005. Rok strávil strávil v soukromé veterinární ordinaci v Táboře, od roku 2006 léčí zvířecí pacienty u nás ve Vetcentru. Zajímá se o východní nauky. Je mu blízký budhismus, Taiji a rád cestuje.  Proč tady pracuju: S Vetcentrem spolupracuji, protože je to nejlepší místo, které znám. Skvělý kolektiv lidí, skvělý tolerantní šéf, perfektní vybavení a bezvadný přístup všech kolegů.  Co dělám, když nedělám: Když nedělám, jsem s rodinou. Mám dvě malé děti a ty pohlcují veškerý můj volný čas. Když se nevěnuji jim, koukám na televizi, venčím psa, cvičím taijiquan nebo čtu. Občas nějaké povyražení na pivku ...  Kterému zvířeti se nejvíc podobám: Předpokládám, že gorile nebo šimpanzi. Nevážím tolik, ale morfologicky máme k sobě nejblíž.-)) Dlouhé ruce jako orangutan snad nemám a ty lícní laloky ...  Kdy se chovám jako zvíře: Zvířata jsme všichni a když se tak chováme, máme ke svému lidství nejblíže. Nánosy civilizace a hry na lidi dělají ze světa to, čím je. Zvířata jsou upřímná a nezáludná. Když vás chce lev sežrat a napadne vás se zálohy, je to projev šikovnosti a jeho dobrého úmyslu .-))  Jaký zvěřinec mám doma: Dva kluky, ženu a psa (gordonsetra Hagrida). Starší Jakub měl nejdřív žabí, pak včelí a teď pavoučí období... Až bude větší, počítám že se zvěřinec rozroste. Jonáš je spíš na auta.  Co všechno svým zvířatům dovolím: Ke svému psovi se chovám s respektem, láskou a důsledností. Jeho svoboda končí tam, kde omezuje svobodu jiných. Jinak si může dělat, co chce.  Kdo je doma pán? Já nebo moje zvíře? Doma je pán jednoznačně manželka .-)) Pes je pes.Je to člen domácnosti, ale je poslední ve smečce.  Jak to se mnou koulí? Čím mě vždycky dostane? Hagrid miluje aportování a míčky. Protože nemá v pořádku skoro žádnou nohu, je sedmkrát operovaný ortopedův pes, moc nemůže dělat rychlé starty, musím ho omezovat. Miluje bažanty a křepelky. Je radost koukat, jak pracuje, aby ho vyhnal a jak má radost že ho našel a vypíchl.-)  Můj nejsilnější zážitek ve Vetcentru: Každý den je zajímavý, každý den je v něčem jiný. To je krása této práce. Pracujeme se stolicí, krví a močí. Člověka to uzemní a brání přehnané sebedůvěře. Buď je osteosyntéza udělaná tak, že vydrží nebo ne. Samozřejmě pooperační péče a klidový režim je třetí třetina úspěchu a to neovlivním.   Můj nejoblíbenější zákrok: Je ten, po kterém není poznat, že jsem ho dělal.  Co bych prásknul na svého šéfa? Já nic :-)

 Zpět