Jitka Čerňanská

Veterinární sestra na klinice ortopedie

Už v dětství jsem byla pohlcena světem zvířat, na domluvy starších jsem nedala a vybrala si školu zaměřenou na zvířata.  Po maturitě v r. 1997 na SZeŠ jsem na rok odjela do Anglie, kde jsem mimo jiné chvilku pracovala jako au –pair dvou psů v rekonvalescenci. Po návratu jsem rovnou hledala místo veterinární asistentky, nastoupila na pražskou kliniku a v tomto oboru se pohybuji dodnes. Vzhledem k možnosti ohlédnutí se 20let zpátky do veterinární minulosti jsem stále fascinovaná proměnou, kterou tento obor prochází a Vetcentrum je parádním místem tohoto kontrastu.
‍

• Proč tady pracuju?
  Protože mi tato pracovní příležitost vyhovuje v mnoha směrech. Kolektiv, bohaté pracovní zkušenosti, skvělé zázemí firmy.
  ‍
• Co dělám, když nedělám?
  Díky dvěma dcerkám stále něco dělám. Ale ideální představa odpočinku je fajn kavárna s kvalitní kávou, po završeném špacíru se psem, kdy se po mně  nic nechce.
  ‍
• Kterému zvířeti se nejvíc podobám?
  Takové zvíře nejspíš není.
  ‍
• Kdy se chovám jako zvíře?
  Třeba když konečně spím a někdo mě vzbudí… ale lva bych asi netrumfla.
  ‍
• Jaký zvěřinec mám doma?
  Psíka Cyrila, a dvě nalezené želvy, čtyřprstou Jarmilu (Kratochvílovou :-)) a vodní želvu.
  ‍
• Co všechno svým zvířatům dovolím?
  Aby byly ke všem laskaví a ohleduplní.
  ‍
• Kdo je doma pán, já nebo moje zvíře?
  Želvám jsme fuk, ale pes je na chvostu smečky, nedostal šanci pro vedoucí pozici.
  ‍
• Jak to se mnou koulí, čím mě vždycky dostane?
  Cyril mě dostává svým věkem, který budí soucit a respekt. Jarmila svou občasnou umanutostí, kdy chce krmit z ruky, jinak raději pojde hlady.
  ‍
• Můj nejsilnější zážitek ve Vetcentru?
  Pokousaná čivava, které tekly slzy… nevěřila bych, že je to možné.
  ‍
• Můj nejoblíbenější zákrok?
  Asi rozdávání pamlsků za statečnost :-)