MVDr. Lukáš Duchek

Zakladatel Vetcentra, specialista na ortopedii, neurologii a speciální chirurgii; posuzovatel DKK, DKL, luxace pately, OCD a spondylózy

Absolvoval v roce 1994 na fakultě všeobecného veterinárního lékařství v Brně. Ortopedii se věnuje od roku 1992, kdy absolvoval praxi na klinice MVDr. Snášila v Brně. Založil a spoluvlastnil s MVDr. Novákem Veterinární nemocnici na Libuši a Veterinární kliniku Paprsek v letech 1995-1999. V době působení v nemocnici na Libuši se specializoval kromě ortopedie na neurologii pod vedením MVDr. Šrenka. V roce 1999 převzal Veterinární kliniku Paprsek jako majitel. V roce 1999 složil zkoušku z ortopedie pro posuzovatele DKK a DKL. V roce 2005 založil firmu VETCENTRUM Duchek s.r.o. a otevřel Veterinární nemocnici Stodůlky. Je členem Klubu posuzovatelů DKK a DKL při KVL ČR a posuzuje RTG DKK a DKL pro mnoho chovatelských klubů. Jeho koníčkem je sokolnictví.
‍

• Proč je ze mě veterinář?
  Protože jsem chtěl být sokolník. Studoval jsem veterinu, pak jsem se usadil do reality a zjistil jsem, pomáhat zvířatům jako veterinář mi dává větší smysl.
  ‍
• Co dělám, když nedělám?
  V podstatě pořád něco dělám. Mám chalupu, ovečky, tři psy, tři kočky, tři děti...
  ‍
• Kterému zvířeti se nejvíc podobám?
  Jsem narozen ve znamení lva, ale jsem takový ochočený lev.
  ‍
• Kdy se chovám jako zvíře?
  Absolutně nesnáším, když mě někdo probudí a jsem unavený. To je asi jediná chvíle, kdy dokážu být zlý.
  ‍
• Jaký zvěřinec mám doma?
  Mám doma dva psy, přerostlou čivavu Smajlíka a křížence Nerouška, turecký pastevecký pes Kaštan je na chalupě. Doma s námi žijí tři kočičky - Fattynka, Pralinka a Snížek, krajta královská Matylda a další drobotina - morče, švábci, šnek ... to jsou mazlíci spíš našich dětí.
  ‍
• Co všechno dovolím svým zvířatům?
  Když na to přijde, tak jim dovolím hodně. Pokud nevyvádí úplné rošťárny. Vyžaduji, aby psi přišli na zavolání, abych je neuváděl do rizika kvůli nevychovanosti. Jinak mají celkem svobodu.
  ‍
• Co všechno dovolím svým zaměstnancům?
  Můj přístup je takový, že se snažím vyjít vstříc a očekávám totéž. Že oni zase vyjdou vstříc mně, když já budu potřebovat. Potřebuju, aby lidi byli kamarádští, spolehliví a fér.
  ‍
• Kdo je doma pán, já nebo moje zvíře?
  Doma jsem pán asi já. Zvířat je moc a někdo tam ten pořádek alespoň občas udělat musí.
  ‍
• Jak to se mnou koulí, čím mě vždycky dostane?
  U psů je to bezprostřednost. Jsou velmi vítací a je to hrozně příjemné, když člověk přijde domů. Psi u mě budou v kontaktu vždy jednička.
  ‍
• Můj nejsilnější zážitek ve Vetcentru?
  Nejsilnější zážitky jsou ty nejzávažnější. Všechny podařené resuscitace pacietnů, kteří už byli na druhém břehu a podařili se vrátit do života.
  ‍
• Můj nejoblíbenější zákrok?
  Protože dělám spoustu odborných zákroků, tak mám paradoxně rád všechny jednoduché zákroky, jako jsou vakcinace atd.
  ‍
• Co bych prásknul na své zaměstnance?
  Někdy, kdyby nás klienti viděli, tak by byli překvapeni, jaká jsme rozpustilá banda kamarádů. Což je fajn.