Gynekologie, porodnictví a reprodukce

Anatomie a fyziologie pohlavních orgánů u samic

Pohlavní aparát samic zajišťuje reprodukci. Po oplození zralého vajíčka spermií zajišťují ideální prostředí pro růst a vývoj plodu. Samice tak plní svoji základní funkci - porodit živé mládě a laktací zajišťovat jeho výživu. Pohlavní aparát samic se skládá z dvou vaječníků a dvou vejcovodů, z dělohy, která má u většiny zvířat dva děložní rohy, děložního krčku, pochvy a vulvy. Důležitou úlohu v reprodukci hraje i mléčná žláza.

Schématický nákres pohlavních orgánů samic:

Číslo	Název	Název v latině	Popis
1	vaječníky	ovaria	-
2	vejcovod	tuba uterina	-
3	děloha	uterus	se skládá ze dvou děložních rohů, levý bez plodů, pravý s uloženými plody
4	děložní krček	-	-
5	mesometrium	-	závěsný aparát dělohy
6	děložní čípek	-	-
7	močový měchýř	-	-
8	pochva	vagina	-
9	vývod močové trubice	-	-
10	řez přezkou	vulvou	-
11	poštěváček	clitoris	-

Anatomie pohlavních orgánů

VAJEČNÍKY (Ovaria)

jsou párové žlázy, ve kterých se vyvíjejí vajíčka a kde se produkují pohlavní hormony. Jsou zavěšeny v dutině břišní za pravou a levou ledvinou. Vaječníky jsou orgány oválného tvaru. Na povrchu je korová vrstva, která obsahuje velké množství folikulů v různém stadiu vývoje. Dřeň vaječníku je umístěna centrálně. Jen několik folikulů dosáhne zralosti (Graafův folikul), praskne a uvolní se z nich vajíčko (ovulace). Mnoho folikulů, u kterých byl v každém cyklu zahájen růst a dozrávání, nikdy neovuluje.

VEJCOVOD (Tuba uterina)

je trubice vystlaná sliznicí, která přivádí vajíčko od vaječníku do příslušného děložního rohu. Vejcovod slouží jako místo pro oplození vajíček spermiemi. Část vejcovodu, která přiléhá k ovariu, se rozšiřuje a vytváří nálevku. Z nálevky vyčnívají třásně, které při ovulaci pomáhají nasměrovat vajíčko do vejcovodu. Vnitřek trubice je vystlán sekrečními a řasinkovými buňkami. Tyto buňky vytvářejí vhodné prostředí pro vajíčka a pro přežití spermií.

DĚLOHA (Uterus)

poskytuje prostor pro vývoj plodu po oplození vajíčka a jeho sestupu do dělohy. Děloha se skládá z těla , krčku a dvou rohů. Vnitřek dělohy vystýlá žlaznatá sliznice (endometrium). Endometrium má různou tloušťku a různý stupeň prokrvení v závislosti na hormonálních změnách vaječníků a podle toho, zda je či není v děloze plod. Sekrece děložních žláz poskytuje embryu výživu před placentací (vytvoření lůžka). Po vzniku placenty je výživa zajišťována z mateřské krve pupeční šňůrou. Krček dělohy vystupuje do pochvy jako čípek děložní. Tento silný hladkosvalový svěrač je pevně uzavřen s výjimkou říje a porodu. Hlen, viditelný při říji je sekretem pohárkových buněk. Tento sekret během březosti vytéká do pochvy a zabraňuje proniknutí infekce z vaginy do dělohy. Myometrium je střední svalová vrstva děložní stěny, která se skládá z hladkosvalových buněk. Běhěm březosti myometrium mnohonásobně zbytní (hypertrofuje). Hlavní funkcí svalové vrstvy je napomáhat při vypuzování plodu při porodu. Serózní povrch dělohy je tvořen tenkou vrstvou pobřišnice, která přechází ze závěsného ústrojí, nazývaného mesometrium. Mesometrium vytváří závěs zejména u nebřezí dělohy. U březí dělohy hlavní oporu tvoří břišní stěna.

POCHVA (Vagina)

je prostorná trubice, která spojuje dělohu s vulvou a je uložena v pánvi. Pochva slouží pro příjem samčího penisu během kopulace. Je vystlána sliznicí, krytou vrstevnatým dlaždicovitým epitelem bez žláz. U děložního čípku je prostor označující se jako poševní klenba a na druhém konci, u vulvy, je poševní předsíň.

PŘESKA (Vulva)

je tvořena stydkou štěrbinou (rima vulvae), ohraničenou stydkými pysky. Poštěváček (clitoris) je samičí analog penisu - je zakryt nejspodnější částí vulvy, tvoří ho topořivá tkáň a citlivá nervová zakončení. Přeska v průběhu hárání masivně zduří.

Fyziologie samičích pohlavních hormonů

Pohlavní orgány jsou ovlivňovány neurohumorálně tzn. vzájemnou spolupráci nervového systému a žláz s vnitřní sekrecí. Důležitými hormony jsou estrogeny, progesteron, gonadotropiny, oxytocin, prolaktin.

ESTROGENY

jsou samičími pohlavními hormony, které jsou produkovány vaječníky, placentou a kůrou nadledvin. Obecně je jejich hlavní funkcí stimulovat růst buněk a tkání, jež jsou nějakým způsobem ve vztahu k reprodukci. Jsou také odpovědné za vývoj samičích pohlavních znaků, navozují sexuální chování (říji, svolnost k páření), podporují růst a sekreci děložních žlázek a žlázek krčku, ovlivňují růst a vývoj mléčné žlázy, upravují hladiny dalších hormonů.

PROGESTERON

je produkován žlutým tělískem vaječníků, placentou a kůrou nadledvin. Označuje se také jako hormon březosti, neboť jeho snahou je graviditu udržet. Zabraňuje stahům dělohy, podporuje růst žláz endometria, vejcovodu a jejich sekreci, kterou zajišťuje výživu pro vyvíjející se embryo před jeho uhnízděním, stimuluje též růst buněk mléčné žlázy.

GONADOTROPINY (FSH-folikulostimulační hormon, LH-luteinizační hormon)

jsou secernovány předním lalokem podvěsku mozkového. Na sekreci FSH a LH má vliv i koncentrace estrogenů a progesteronu. Obecně platí, že zvyšující se koncentrace estrogenů má za následek zvýšené uvolňování gonadotropinů. Progesteron citlivost naopak snižuje a hladiny FSH a LH klesají.

FSH má vliv na vývoj a zrání vajíček ve folikulech. Čím více FSH, tím zraje více folikulů. Současně se zvyšuje i LH a po dosažení jeho vrcholu dochází k ovulaci nejzralejších folikulů. Vajíčko se uvolňuje a dostává do vejcovodu, na místě folikulu poté vzniká žluté tělísko, které začne produkovat progesteron. Jestliže dojde ve vejcovodu k oplození, vzniká embryo, které přibližně za 4 dny sestoupí do dělohy. Žluté tělísko zůstává a progesteron se podílí na udržení březosti. V případě, že k oplození nedojde, děloha začne produkovat látku zvanou PGF2 alfa (Prostaglandin), který způsobí rozpad žlutého tělíska, díky tomu klesá hladina progesteronu a jak bylo uvedeno výše, nízká hladina progesteronu a opětovně rostoucí folikuly produkující estrogeny, spustí tvorbu FSH a LH. A cyklus se opakuje.

OXYTOCIN

je uvolňován neurohypofýzou. Uvolňuje se po stimulaci struků, dělohy a vagíny. Má vliv na porod i kojení. Působí na svalovou vrstvu dělohy, způsobuje silnější kontrakce dělohy a spuštění mléka.