.svg)
.svg)
.svg){kind=logo}
Potkani se v posledních letech stali velmi oblíbenými domácími společníky. Potkani patří do třídy Savci (Mammalia) a řádu Hlodavci (Rodentia), čeleď Myšovití (Muridae). Slovo „rodent“ vzniklo z latinského „rodere“, což znamená „hlodat“ nebo „ohryzávat“.
Pro tuto čeleď je typická zašpičatělá hlava, velké ušní boltce, dlouhý šupinatý ocas, který pomáhá nejen udržovat rovnováhu, komunikovat, ale také pomáhá při útěku před predátorem (svlečení ocasu z kůže či jeho upuštění). Někteří z lidí mohou namítnout, že právě potkani jsou zdrojem nesčetných chorob a škod na majetku atd., na druhou stranu jim vděčíme za mnohé, vzpomeneme-li na jejich osud v laboratořích. A právě laboratorním pracovníkům a nejen jim patří dík za to, že je nyní můžeme chovat jako domácí mazlíčky.
Proč si vybrat jako domácího mazlíčka zrovna potkana?
Pro mě je tato otázka až příliš snadná. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že tato zvířata jsou milá, hravá, inteligentní a povětšinu velmi čistotná, i když najdou se i výjimky. Snadno si lze ochočit zvířata velmi malá těsně po odstavu. Občas se mohou vyskytnout i tací, kteří rádi kousnou. Agresivní bývají ovšem zejména samci. Zde ale člověk může zasáhnout pomocí kastrace, která má na snížení agresivity téměř 100% účinek. Jaké pohlaví si vybrat je zcela na vás. Pochopitelně každé pohlaví má predispozice k jiným chorobám.
Rozlišení pohlaví u potkanů
To je velmi snadné. Anogenitální vzdálenost (vzdálenost mezi getitáliemi a řitním otvorem) je větší u samců než u samiček. Bradavky se nacházejí pouze u samiček. Jsou znatelné kolem 10. dne věku.
Barvy a typy srsti potkanů
Výhodou je také to, že si můžete vybrat v široké škále barevných odstínů a také typu srsti. Potkany nyní najdeme téměř v každé barevné variaci přes klasické původní zbarvení aguti, přes černou, bílou, hnědou, krémovou až po stříbrnou atd. Alergici na zvířecí srst si mohou pořídit zvířata s lysou kůží (sphynx). Pro extrémně náročné chovatele a pro menší nadšence dlouhých ocásků jsou k nabídce již i plemena bezocasá (manx).
Dnes jsou již chovné stanice potkanů, které nabízejí chovná zvířata s rodokmenem a průkazem původu v různých varietách typů a barev srsti.
Podmínky pro chov potkanů
Další výhodou chovu těchto drobných savců je jeho snadnost a také finanční nenáročnost. Tato zvířata nejsou náročná na speciální teplotní ani vlhkostní podmínky jako jiná zvířata (např. plazi či obojživelníci). Jednoduché je také shánění potravy. Odpadají každodenní sháňky živých cvrčků či jiné živé stravy, jako je tomu např. u chovu hmyzožravých plazů.
Teplota prostředí by se měla pohybovat kolem 21-25°C. Není vhodné zvířata vystavovat extrémním teplotním šokům. Změny teplot nevyhovují téměř žádnému organismu. Plemena bezsrstá mohou vyžadovat teplotu o něco málo vyšší (kolem 28°C).
Potkani se chovají nejčastěji v klecích. Nejdůležitější zásadou při výběru vhodné klece je myslet na to, aby klec byla velmi snadno čistitelná. S těžkými klecemi se velmi špatně manipuluje, a to zejména pořídíme-li toto zvířátko malým dětem, které jsou poté nuceny o klec a nejen o ni pečovat. Ideální klec je klec složená ze spodního plastového dna a horních mříží. Akvária nejsou špatnými ubikacemi, nicméně jsou špatně ventilovaná. Nutné je myslet také na uchycení zdroje napájení (napáječka či miska s vodou). Zvířata by měla mít snadný přístup k čerstvé vodě, kterou je nutné měnit každý den.
K chovu jednoho jedince postačí klec o minimální velikosti 50 x 30 x 20 cm. Potkani nejsou samotáři, proto je vhodné chovat pospolu více jedinců (ideální sestavou je skupina o jednom samci a dvou až šesti samicích). V takové kombinaci je nutné počítat s nechtěným či naopak chtěným rozšiřováním chovu. Proto nyní lidé v oblibě chovají samostatnou skupinku samic či samců.
Důležitá je také volba správné podestýlky. V současné době je na trhu velké množství podestýlek, které lze použít. Přes klasické piliny, hobliny, recyklovatelné papírové produkty, kukuřičné drtě až po nové bio-podestýlky. U hoblin z cedrového dřeva byl neoficiálně zaznamenám výskyt kožních a dýchacích obtíží.
Správné krmení potkana
V jídelníčku by neměly chybět obiloviny. Ve většině zverimexů dnes najdete širokou škálu směsí různých zrnin a pelet. Jídelníček lze obohatit ovocem, zeleninou, tvrdým pečivem, masem, vejcem či mléčnými výrobky (např. sýr a tvaroh). Moderní doba dnes také nabízí bio produkty i pro potkany.
Obecným pravidlem je, že by krmení potkanů mělo být nízkotučné, zároveň s nižším obsahem proteinů. Slunečnice jako pamlsek není špatná, ale je příliš tučná a minimálně bohatá na vápník. Vysoce proteinové přesnídávky by měly být podávány jen příležitostně.
V reprodukci (za březosti, po porodu apod.) smí dieta u potkanů mít proteiny s obsahem 20 % i více.
Na závěr pár základních biologických údajů
Výzkumy uvádějí, že potkani se dožívají běžně 26-40 měsíců života. Nejvyšší věk v průměru se uvádí kolem 56 měsíců. Samci váží v dospělosti od 267 do 500 g, samice 225 až 325 g. Denní spotřeba krmiva na 100 g hmotnosti činí 5-20 g. Denní příjem tekutin u dospělých jedinců činí 22-33 ml tekutin. Doporučitelná teplota prostředí je 21-25°C a vlhkost 45-55%.
Samice i samice pohlavně dospívají ve věku 4-5, maximálně 8 týdnech věku. Samice jsou březí 21-23 dnů. Počet mláďat ve vrhu bývá od 6 do 13. Mláďata se rodí holá a slepá, váží od 5 do 7 g. Oči otvírají mezi 12-15 dnem. Samice kojí zhruba 21 dní. Samice jsou zvířata polyestrická, rodí několikrát ročně. Pohlavní cyklus trvá 4-5 dní.
Nemoci potkanů
Tito malí tvorečkové mají pochopitelně i svá onemocnění. Mezi nejčastější patří onemocnění dýchacích cest, kožní potíže a nádory na mléčných lištách u samic. Z tohoto hlediska doporučuji preventivní prohlídku nejméně 2-3 krát za rok. Předejdete tak spoustě komplikací a prodloužíte tím jakýmsi způsobem vašemu zvířeti život.
Úspěšný chov přeje MVDr. Petra Mikulcová
Autor článku: MVDr. Petra Mikulcová © 2009 VETCENTRUM Duchek s.r.o.
