Oftalmologie

Onemocnění spojivky a třetího víčka

Prostor mezi očními víčky a oční koulí je oddělen tenkou mukózní vrstvou nazývanou spojivka. Ve vnitřním očním koutku je uložena duplikatura spojivka – třetí víčko. Třetí víčko je vyztužené chrupavkou, při jejíž bázi je uložená přídatná slzná žláza (Harderova žláza), která se 30 – 40% podílí na produkci slzného filmu. Slzná žláza je pojivovou tkání spojena s tukovým tělesem očnice.

Spojivka hraje důležitou roli při produkci slzného filmu a tím i v ochraně očního bulbu.

Mezi nejčastěji se vyskytující onemocnění patří:

Protruze třetího víčka

Výhřez třetího víčka může mít mnoho příčin. Třetí víčko může překrývat oční bulbus např. při:

ztrátě inervace vegetativního nervového systému (sympatikus), např. při Hornerově syndromu nebo při dysautonomii koček
procesu, při kterém dochází k tlaku na orbitu např. při zlomeninách
aktivním nebo pasivním enoftalmu (vpadnutí oka do očnice) při bolesti oka, ztrátě retrobulbárního tuku nebo při atrofii žvýkacích svalů
otoku třetího víčka nebo jeho srůstu se spojivkou (symbefaron)

Everze nebo inverze třetího víčka

Everze ("přehrnutí" ven) se vyskytuje častěji než inverze ("přehrnutí" dovnitř) a je dána deformitou chrupavky třetího víčka.

Příčina deformity může být dán odlišnou rychlostí růstu vnitřní a vnější plochy chrupavky. Deformity se obvykle objevují mezi 3 – 6 měsícem života zvířete. Evertovaná část třetího víčka je vystavena působení zevního prostředí a dochází ke jejímu překrvení a otoku.

Terapie je chirurgická a spočívá v odstranění deformované části chrupavky.

Výhřez slzné žlázy třetího víčka („cherry eye“)

Jedná se o stav, při kterém dochází k dislokaci (změně polohy) slzné žlázy třetího víčka z hloubky orbity (očnice) k volnému okraji třetího víčka. Žláza se zvětší a objevuje se mezi vnitřní plochou třetího víčka a bulbem.

Onemocnění se vyskytuje především u psů ve věku 3 – 6 měsíců.

Po repozici (umístění do původní polohy) v lokální anestézii ve většině případů vyhřezne opakovaně. Terapie je chirurgická a spočívá ve stažení a ukotvení žlázy ve fyziologické pozici.

Jejím odstraněním může dojít k nedostatečnému zvlhčování oka slzami a k syndromu suchého oka.

Konjunktivitis (zánět spojivek)

Spojivka a rohovka jsou neustále vystavovány působení zevního prostředí jako je vítr, nečistoty a infekční původci – viry, bakterie, houby. Zánět spojivek může být tedy infekčního nebo neinfekčního původu, nebo se podílí oba faktory. Nejčastěji může být iniciální poškození způsobeno např. drážděním srstí, prachem nebo virovým původcem, které umožní bakteriím, houbám nebo kvasinkám osídlit spojivkový vak.

Infekční konjuktivitida obvykle postihuje obě oči.

Jednostranná konjuktivida je obvykle způsobena např. přítomností cizího tělesa, poraněním nebo infekcí atd.

Projevy jsou velmi široké a mezi nejčastější příznaky zánětu spojivek patří:

zvýšený slzotok (epifora), který je často způsoben drážděním spojivky nebo rohovky, čímž dochází ke zvýšené produkci slzného filmu, který není schopný drenážní systém odvést. Slzy odtékají vnitřním koutkem a způsobují hnědé zabarvení srsti, která je mokrá a může dále dráždit kůži
výtok, který může být různého charakteru od serózního (viskóznější než slzy), mukózního (našedlý, sklovitý, mazlavý často ulpívající ve vnitřním očním koutku) až po purulentní (hnisavý - žlutý až zelený)
zarudnutí spojivky a její otok

Terapii je nutné zaměřit na odstranění vyvolávající příčiny. Vzniklý zánět je možné ve většině případů odstranit lokální antibiotickou terapií.

‍